Prd jako známka úspěchu!

Hlásím se zpět, zítra to bude týden od mého příletu, a v sobotu první volno a výlet! Ale abych se vrátila k diskotéce, o které jsem psala naposledy....

Šla s námi jedna holčina ze servírek, klub byl plný, narvaný k prasknutí. Jediné na co jsem se zmohla v komunikaci se Satirisem (aspoň jsem zjistila jak se Tsatsiky jmenuje) bylo ubohé Hello, u kterého jsem se zakoktala a vylezlo ze mě něco jako Hwerje, přičemž jsem byla rudá až na zadku. Hm, to mi to začíná slibně.

Druhý den odjížděla první várka turistu, s kterými jsem zde trávila první víkend. Bylo to dojemné, mávala jsem na autobus, děti plakaly, že nechtějí jet domů a všichni si se mnou třásli rukou, že děkují za krásný pobyt. Kéž by tu celou sezónu byli tak fajnoví lidé (hned ten večer přijela nová várka anglických, protivných, věčně nespokojených turistů, hlavně se usmívat, usmívat, usmívat, i kdyby talíři o zem mlátili).

Dostali jsme první peníze od turistů, celých pět euro a chtěli si zajít s Tunisanem na gyros. První gyros tenhle rok, hmmm, ten byl luxusní. Jediný problém vznikl, když jsme dojedli a měli zaplatit. Samozřejmě, že jsme ty peníze někde cestou vytratili. Tak jsme se z restaurace vytratili i my. Ne kecám, dal nám to na sekyru, hodnej kluk to byl. Jako všichni. Hodní a uchylní.

Dnes ráno jsem si rozsekla koleno o schod. Někdo asi něco vylil na zem a já jsem nadšeně běžela do pokoje pro peníze na trička pro turisty, když v tom áááááááááááááá. Ale neměla jsem čas ztrácet čas, protože na mě čekal skůtr a jeli jsme trička vyzvednout. Až po dvaceti minutách, když jsme vystoupili před obchodem, jsem zjistila, že mi z toho tak decentně teče krev, a že dělám loužičky. Naštěstí mě nějaká stará nemluvící Řekyně zachránila a ošetřila. Trička jsme vyzvedli, jeli zpět do hotelu, kde už čekal nervozní Tsatsiky, co nám půjčil skůtr. Helmu jsme nebrali a nechali ji na zídce a někdo ji ukradl. Mám takový pocit, že už nám nikdy skůtr nepůjčí....

Odpoledne jsem vedla svoji první lekci jógy. Jestli jógu umím? Inu... dříve jsem chodívala pravidelně, ale vyloučili mě za údajnou sabotáž výuky, protože jsem se furt smála. Na internetu jsem si dnes našla nějaká videa a improvizovala. A myslím že dost dobře, protože mimo to, že jsem se na lekcích jógy furt smála, dozvěděla jsem se, že pokud se člověk dostatečně uvolní, tak si prdne (možná mě vyhodili i kvůli toho, že jsem si neprdla). 

No a jedna paní si prdla! Měla jsem hodně co dělat, abych ne nesmála, ale zachovala jsem profesionální tvář a myslela na mrtvá zvířátka, která ve mne měla vzbudit pocit lítosti, namísto záchvatu smíchu. Takže shrnuto a podtrženo, ačkoli mám koleno na dvě půlky (znáte mě jak přeháním, mam tam takový jen větší škrábnutí, prý na jeden steh a na jeden steh si nikdo nehraje ne? (mamčo, jeslti to čteš, pohoda, neboj, je to ok)), tak se hodina povedla a zákazníci si vyžádali další.

Mimochodem Tunisan je taky moc milej, je schopný mi pětkrát za den připomenout, že mám flek na zadku o velikosti jednoho milimetru, protože jsem si zas do něčeho sedla (ale fakt není vidět, musela jsem se hodně soustředit, abych to v zrcadle viděla), ale že mám u snídaně vajco na tváři a v pohodě s tím zdravím všechny turisty, to mi neřekne. Kámoš no.

Dnes večer máme zase minidisko a pouštíme fotbal, takže by to měl být poklidný večer.

Loučím se.... dneska bylo na chcípnutí mimochodem. A moře je asi dvacet kroků od hotelu, komu by se chtělo chodit tak daleko, že jo :-/ :)))