Je
tu asi sto tisíc stupňů a přichází na mě první krize. Jsem
unavená, unavená a tak děsně unavená! Z dvanácti dnů jsem
desetkrát byla večer na diskotéce, ten DJ je asi navedenej, nebo
nevím, ale hraje furt ty samý písničky, Satiros, nebo Satiris,
prostě ten jouda ať už se jmenuje jak chce, je Albánec a je to
idiot a už není nadále mým cílem. Ne že by to bylo kvůli toho,
že je Albánec, ačkoli mi tady všichni říkají, že Albánci
jsou zlý a ať si na ně dávám bacha, ale prostě je hulvát, abyste věděli. Tak. Holt budu
muset najít svoji letní lásku jinde.
Program je na každý den různý, vdžycky se dohodneme až pět minut předem, co se vlastně bude dít. Hrajeme šipky, petanque, vodní pólo, vodní gymnastiku jógu, volejbal, házenou, bereme je na vodní sporty, kde je fotím z lodi a je to děsná bžunda, protože všichni křičej a na fotkách vypadají moc vtipně. Večer je minidisco, a pak hudební kvíz, foto kvíz, bingo, miss, mister, tancování, lekce salsy... jak kdy. A přes den s dětmi ještě vlastně hraju uno. Dneska jsme ho hráli německo-anglicko-italsko-česky. Asi si napíšu do životopisu, že umím pozdravit v deseti světových jazycích, zeptat se jak se máš a taky umím dost dobře barvy. Myslím, že pro život je to dost praktické!
Což mi připomíná, že je mi ke dvou věcem vědět Německy jestli se řekne auf die hora, nebo am dem hora, když ani pomalu neumím říct jak se jmenuju a odkud jsem.
Tento
týden přijelo spoustu nových turistů z Česka a je to super
parta. Hráli jsme volejbal, všichni říkali, jak je to nesmysl
hrát na sluníčku dvě hodiny, že se spálíme, na což já jsem
znalecky odpovídala, že už mám podklad a že já se nespálím. Hm
hádejte co, vypadám jak rajče a můj už tak dost velký
bambuloidní nos je takřka nepřehlédnutelný a vypadám jak klaun.
Taky
jsem byla poprvé na mafiánský schůzce. A asi se mi to moc
nelíbilo, pořád jsem z toho trošku šokovaná a mám smíšené
pocity. Ale dostala jsem od pana mafiána jablíčkový druž, to bylo hezké. Když se mě ptal poprvé, co budu pít a já že nic, vrhnul na mě takový pohled, že jsem hned dostala žízeň. Jako že jsou v Řecku všichni propojení, to vím, všichni
fungují díky vzájemné symbióze. Ale že je to až takovej
hardcore.... probírali jsme možnost, brát naše turisty do jedné
z největších diskoték na ostrově. Manažer má pupek, že si ani na
pindika nemůže vidět, růžová košile, z které mu čouhali na
hrudi černé chlupy, že by si z nich copánky mohl plést a v každé
kapse mobil. Řekl nám nabídku, za kolik nám odveze lidi a bla
bla, co to obnáší.
Pak řekl, něco ve smyslu, že jestli na to
nepřistoupíme, již nadále nebudeme členy jeho „rodiny“ a
neručí, že je tu pro nás bezpečnost.
Občas na mě kývly jestli
rozumím, tak jsem se usmívala a radši se tvářila jakože ne,
abych se potom mohla kdyžtak vymluvit.
Nestíhám
už opět nic, takže končím, jdu hodit sprchu, a zas do práce.
Moc se těším na den volna. I když to máme schůzku s druhým
mafiánem, který není kamarád s tím prvním a mám přísně
zakázáno před nimi mluvit o tom druhém. Začínám se ztrácet.
Tak se usmívám. To mi jde.
Žádné komentáře:
Okomentovat