Letní láska nečekaná, letní láska zbláznila nás

Poslední článek moc pozitivní nebyl, byla jsem (s prominutím) nasraná a potřebovala jsem ventilovat všechno to negativní. Ale hned ten večer se věci daly do pohybu a já prožila úžasný týden... Jak už to tak bývá, když člověk je nejméně připravený, stane se něco nečekaného. Ale od začátku.

Přijelo spoustu nových lidí a všichni byli tak děsně nudníííííí..... každý večer jsme se snažili vymyslet nějakou zábavu, ale všichni byli zaprděný a taky to byli pěkní švindlíři. Když jsme například hráli music quiz, tak Rusáci všechno hledali přes hudební aplikaci, jen aby vyhráli. Když jsme hráli hlavní města, klučina z Dánska používal google a byl pěkně arogantní. Si myslí, že když má dva metry, je svalnatej a fotbalista, tak jako může všechno? S takovým joudou se nehodlám bavit.... i když.... je svalnatej, vysokej a opálenej, tak že bych přivřela očko?

Večer jsme šli na diskotéku s Němcema, s mladým párem, holčině bylo 17 a klukovi 18, ale chovali se k sobě, jak kdyby spolu byli sto let. Ona hysterická žárlivka, on chronickej balič. Dán šel taky s námi a kombinace těhle tří mi stačila na dvacet minut a radši jsem šla spát. Přišla jsem tím o mega drama, kdy se vopilý vrátili ve čtyři ráno, holčina se začala prát s přítelem, že jí podvádí a on vysklil židlí okno. No prostě joudové, naštěstí druhý den odjeli.

Další den jsme šli zase na drink s Čechama a potkali jsme tam i Dána s tátou a bráchou. Přisedli si k nám a já se konečně dozvěděla jeho jméno, když jsem ho velice aktivně představovala všem ostatním. Jak, že se vlastně jmenuješ, ptala jsem se, a on něco zamumlal tím svým přízvukem. Ahá, takže Marcel. Takže přátele a kamarádi, tohle je Marcel, celé české osazenstvo pozdravilo Marcela a já druhý den zjistila, že je to vlastně Martin. No nejsme já blonďatá?

Odpoledne jsem na pláži potkala Satirise. O můůůj bože, jemu to tak slušelo, opálené tělo, úsměv, achh.... myslela jsem, že to bude moje nenaplněná letní láska a ono to nakonec dopadlo všechno jinak. Další den měla rozlučku moje Polská kamarádka (zmínila jsem se o ní v předchozím článku) a opravdu jsem chtěla jít jenom na chvilku. Nikdo nechtěl jít se mnou, tak jsem přemluvila Sisiho a Marcelo-Martin šel s námi. A tady to všechno začalo....

Sisi s námi zůstal asi půl hoďky, my s Marcelo-Martinem chytli slynu a nechtělo se nám jít, tak jsme pili a pili a povídali si a povídali a tancovali a tancovali, a já si všimla, že poprvé po dvou měsících (když nepočítám narozky) si mě začal všímat Satiris tak, že kdykoliv jsem se ohlédla, koukal na mě a na Marcelo-Martina. Dokonce když jsme tancovali, popadl nějaké holky a strašně moc pařil (kolikrát jsme ho přemlouvali, aby šel tancovat s námi a on nemohl, protože byl v práci, ale najednou to jde). Asi v půl čtvrté jsme se rozhodli ukončit náš pivní-gin-tonic maraton a vrátili jsme se do hotelu. Celý večer jsme se spolu s Marcelo-Martinem smáli a zjistila jsem, že to vlastně není zas takový arogantní týpek, ale že je to fajn přátelský kluk. Když jsme odcházeli z diskotéky, Satiris se mohl přetrhnout, aby mi řekl dobrou noc a ujistil se, že zítra příjdu znovu...

Víte maminka mi vždycky říkala, že ať se děje, co se děje, ženská musí mít hezké spodní prádlo. Ale co si budeme povídat, ono tahat se s prsama, jako mám já, není úplně lehký, takže když někam jdu, mám dilema jako Bridget Johnes a řeším pohodlí versus sexy styl. Sportovní podprsenku, ve který budu moc tancovat, nebo normální, ve který když bud tancovat budu se bouchat do hlavy? Ten večer vyhrála sportovní podprsenka (proooooočččč?). Když jsme se s Marcelo-Martinem vraceli do hotelu opojení, zkusila jsem na něj taktiku se sbírkou motýlů u mě v pokoji s Řeckou obměnou „Pojď se podívat do moře na svítící plankton“ A představte si, že plankton tam byl. A svítil. A já se pomalu, jako když jsou ráno na moři malé vlnky a odpoledne se zvětšují, tak stejně tak jsem se začala zamilovávat... pomalu, ale jistě.

Další den jsme se samozřejmě přes den strašně moc nenápadně ignorovali, jakože se vlastně skoro neznáme a večer jsme šli na večeři, zase jako největší kamarádi. Zjistili jsme, že oba máme rádi ten samý druh pizzy (nekažte mi romantiku tím, že budete tvrdit, že Hawai má rád každý druhý, to je prostě osud, chápete).

Následující dny to bylo to samé, přes den profesionálně, jako kamarádi, v noci ruku v ruce procházky a diskotéky. Dokonce jsem totálně odepsala Satirise, když mi Martin dal pusu na baru přímo před ním. A to jsem sama sobě zakázala, jakkoliv navazovat citový vztahy s turisty, protože oni odjedou a žijou dál, jenže pro mě sezóna zdaleka nekončí... I tak jsme každý večer chodili na plankton a na konci týdne už jsme si přestali hrát na „neznáme se“ přes den a chodili se společně koupat a skákat z útesu. A když už jsem u toho útesu...

Před měsícem jsme se Sisim ztratili jedny klíče, naštěstí máme od obou pokojů stejný zámek, tak nám stačily jedny. Jenže to bych nesměla být blonďatá, že jo. Krom toho, že podprsenka má být sexy, rozhodně by měla být i praktická, v mém případě slouží jako peněženka. Pohodlně se tam vejde občanka, peníze,.... všechno co potřebuju. I klíče. No takže kromě toho, že jsem nás ztratila, když jsme šli na útesy, protože jsem samozřejmě šla zkratkou (ano delší, zato horší cesta), kromě toho, že jsem dělala hrozný scény, když jsem měla skočit do moře, tak kromě toho jsem si nechala klíče v podprsence a když jsem se po půl hodině Martinova přemlouvání odhodlala skočit, podprsenka mi spadla a klíče skončili někde na dně Středozemního moře. Plavky jsem zachránila. Klíče ne. Takže mám teď vyvrácený dveře. Další plus do mého útulného pokojíčku.

Včera byl náš poslední společný večer. Martin dnes odjíždí a nastupuje za pár dní do armády. Byl to naprosto skvělej týden a je mi jasný, že se asi už nikdy neuvidíme. Ale člověk musí myslet pozitivně. Letní lásky jsou tu od toho, aby odešly stejně rychle jako přišly. A jsou tu od toho, aby nám ukázali, že i když se někdo jeví jako arogantní idiot, nemusí to tak být. Mimochodem během té soutěže nepoužíval google, ale smskoval. S přítelkyní.