Antonio, je mi vedro

38 stupňů ve stínu. Člověk se potí i když jenom stojí. A podrbat se na hlavě? To se hned můžete jít převlíknut, protože to z vás teče po litrech. A zdá se mi, že čím je větší teplo, tím všechno zvěrstvo, konkrétně hmyzstvo dorůstá větších a větších rozměrů. Nad hlavami lítá večer, co večer cosi o velikosti helikoptéry. Včera to narazilo nějakému pánovi do hlavy, vzpamatovalo se to a letělo dál, zatímco pán má teď na hlavě modřinu jak tenisák.

Nejlepší, co se mi za poslední dva dny stalo, byla prskavka v drinku. Vážně. Tento týden mě tu všichni serou. Máme dvě stě hostů, ale aktivních je pět a půl. Ostatní čuměj. Nebo si stěžujou, že je hudba hlasitá. A pak tu máme děti z Ruska a to je katastrofa. Jeden den jsem byla tak děsně naivní, že jsme nechala mini club na pospas dětem, myslela jsem si, že si budou malovat nebo tak. Hahahahah. Sodoma Gomora! Víte, jak se říká, že někdo obrátil něco vzhůru nohama a myslí se to obrazně? Tak já to nemyslím obrazně. Nechápu, jak to udělali, ale dveře byly vyvrácené a visely ze stropu, na nich byl nalepený kus koberce a z něho ještě kapala barva a dělala barevnou loužičku na zemi. Připínáčky byly všude, všude, zabodnuté ve všech hračkách (možná, že probíhal nějaký rituál), zdi počmárané a modelína? To je tak nechutný, že to ani psát nemůžu. V poho, Blondýna to přeci uklidí.

Dnes jsme hráli vodní polo s dětmi. Z těch padesáti, co leží okolo bazénu, šly hrát tři a jeden tatínek. Kterej mi v rámci hry sundal plavky a smál se, že je v bazénu hodně balónů a že se nemůže hrát. Jeho manželka se taky smála. Já jsem se nesmála.

Mám ctitele. Je to kuchař a neumí anglicky. A je mu asi sto let. Umím si vybrat.

Taky jsme si půjčili zase skůtr a jeli do obchodu pro něco, jenže se nám v půlce porouchal a 38 km jsme jeli rychlostí 20k/h. Všichni se nám smáli, Sisi strašně nadával a já jsem se snažila neumřít v tom vedru, protože sice foukalo, ale ten vzduch měl asi sto stupňů a byl jak fén.

Taky jsme měli večerní Olympijské hry. Jeden tým byl namol a druhej podváděl. Moje práce je prostě snová!

Blondýna se přiotrávila

Bloooondýna! Sisi byl ve městě, a když měla začít odpolední animace, byla jsem tu sama. Pff, to nic není, zapnu hudbu, vyhlásím program a nic se přeci nemůže pokazit. TEORETICKY! Začalo to dobře, zvládla jsem zapojit hudbu, pustit první písničku a teď nastal bod zlomu. 

Mikrofon. 

Okolo bazénu asi šedesát lidí, všichni na mě významně vrhali pohledy a čekali, co ze mě vypadne. 

A ono nic. 

Pět minut, čachrovala jsem snad ze všema čudlíkama, zapla jsem omylem alarm, vypojila omylem elektriku, tak nešťastně, že vypadla v celém hotelu. 

Když byla zpět nahozena, boj nastal znovu. To už bylo okolo bazénů sto lidí a všichni napjatě sledovali boj blondýna x mikrofon. Jedna z turistek měla takovou odvahu, že došla až ke mně a zeptala se, jestli jsem nezapomněla zapnout tlačítko ON. Ne, nezapomněla, zas taková dylina nejsem. Když už jsem boj vzdala, objevil se za mnou Sisi stiskl jedno jediné tlačítko a olala ono to fungovalo.

Nechápu. 

To samý jsem mačkala i já asi pětkrát a nic a on jednou a funguje to. No vyhlásila jsem program, česky, anglicky, německy jsem jim řekla, že spielen volejbalenzí za chvílenzí a radši jsem od aparatury utekla.

Včerejší day off? Asi jsem se přiotrávila nějakejma mušlema, který Sisi hrozně vychvaloval a prozvracela jsem celou noc. A to tvrdil, jaký je to bezva afrodiziakum. Jediný, co jsem měla celou noc v hlavě bylo, proč je ten záchod tak daleko.

Byli jsme se podívat na nuda pláži, ale nic moc jsme neviděli, protože moře zrovna vyplavilo vorvaně a to moc hezká podívaná není. 

Potom jsme jeli na pláž, o které vědí jen Řekové a nejsou tam turisti. To byl ráj! Tolik krásnejch, potetovanejch, opálenejch, dredatejch sportovců. Když Sisi viděl, jak na ně koukám, naštvaně řekl, že je tam nuda, dopili jsme kafe a šli. Fakt kámoš.

Taky jsem se byla podívat v hotelu, kde jsem pracovala v loni a jsem tak moc ráda, že tam už nejsem. Za prvé se změnilo celé osazenstvo, takže kromě Janise v kuchyni tam nebyl nikdo známý a za druhé hotel narvaný zas k prasknutí a plný ošklivých lidí. Jo.

Dneska zase odjíždí spoustu fajn lidí. Nemám ráda, když odjíždí. Naposledy jsem je pobavila svou neschopností, když jsem uklouzla před restaurací a dojela až k bazénu, kde jsem zavrávorala a spadla na zadek. Nechápu, že mi nikdo nevěřil, že jsem to udělala schválně pro diváky. 

Hadi v Řecku

Situace se začíná přiostřovat. Musím si vám postěžovat, protože to nemám komu říct a moje hlava je jak balón, protože z jedné strany do mě furt ryje Sisi a z druhé servírky. 

Jde o to, že holky si začínají dost vyskakovat. Stokrát jim bylo řečeno, že hotel je plný českých turistů a že by neměli mluvit před nimi sprostě. Řekne se jim to, a za pět minut slyšíte jak se přes celou jídelnu plnou lidí nese :“ Do prdele, dneska mě to fakt nebaví.“ 

Včera se skoro porvali, když Sisi odvážel aparaturu, před ním stáli turisti a on čekal, až si natočí pití a odejdou. Za ním stála jedna ze servírek a hučela do něj, děleej, no tak sakra pohni se. Tohle, kdybych řekla v loni v našem hotelu některému z animátoru před lidmi, tak bych letěla. Oni si neuvědomují, že jejich pozice je prostě jinde.

Nebo jsme sbírali lidi na společný tanec a jedna tam přišla s koštětem, když ji Sisi řekl, že ona by neměla být na podiu, aby to neviděl manažer, urazila se. 

Ty holky jsou v pohodě, jsou to fajn kámošky, ale nechápou, že prostě nejsme na stejné lodi. To je jako kdybych šla na manažerskou poradu o chodu hotelu a kecala jim do toho. 

Na to prostě nemám právo. Moje povinnost je bavit lidi, servírek povinnost sbírat skleničky. 

No a Sisi do mě furt ryje, že nic nechápou, já se mu snažím vysvětlit, že když se jim to řekne po pátý a po šestý a po sedmý, tak to pochopí, no a oni si mi zas stěžujou, že jim to Sisi říká stokrát po sobě. Je to únavný.

No ale teď zase z jiného soudku. Z mafiánského. Včera nás vzal syn majitele hotelu do Faliraki na „jeden drink“. Jenže zapomněl podotknout, že jeden drink v každém baru, kde jsou jeho kamarádi. Je fajn, všude chodit VIP vstupem a neplatit za drinky, ale ty jejich řeči mě někdy fakt děsí. 

Sisi mi vysvětloval, komu co říct můžu a co nemůžu, a je to tak zamotaný, že radši mlčím, protože mi včera před jedním mafiánem uniklo, že druhej říkal něco jinýho a když se na mě nechápavě podíval, jak jakože vím, co si myslí druhej mafián, když se bavím s prvním a třetí do toho a pak čtvrtej a já jsem šla radši na záchod. 

Když jsem se vrátila, povídali si o majiteli klubu, s kterým jsem si třásla rukou a který nám objednal drinky, že on taky býval animátor, ale pak jednoho animátora zastřelil na ulici, tak se dal k mafiánům a s animátorstvím skončil. Překvapivě, ne?

Včera jsem prala. Bože. Nenávidím praní v ruce. Připadám si jako mučedník, Vytopila jsem pokoj, když se mi tangáče zasekli v odtoku, růžové triko mi obarvilo bílé kraťasy a prášek se mi záhadným způsobem dostal do nosu a pšikala jsem celý den. Když jsem konečně všechno vyprala, přišla na řadu otázka, kam to pověsit. Mám v pokoji jednu šňůru nataženou od jedné elektrické šňůry trčící ve zdi k druhé elektrické šňůře trčící ze zdi. 

Libí se mi, jak je všechno vyřešeno prakticky.

Taky jsme byli odpoledne se Sisim na procházce na skále. Oba jsme šli frajersky v žabkách a celou dobu jsme nadávali, protože nám to furt podkluzovalo a hlavně nám bylo řečeno, že ty skály jsou plný hadů. 

Báli jsme se jich a nakonec jsme se pořádný anakondě nevyhli..... 

Když jsme sešplhali ze skal dolů do zátoky, kde je písek a koupali se, najednou se k nám z moře začal přibližovat šnorchl. Za chvíli už jsme viděli Řeka, jak jde z moře a v ruce drží mušle. Samozřejmě jsem šla nadšeně naproti, abych se podívala na jeho poklad, když v tom vystoupil z moře a světe div se.... byl tam! 

A jakej! 

Já i Sisi jsme odvraceli pohledy, ale to prostě nešlo. 

Mohl by na něj lovit ryby! 

Tak jsme se rychle sbalili a vydali se zpět do hotelu. 

Bez jediného slova, konsternovaní z toho, co jsme viděli a asi úplně vidět nechtěli.

No a když už jsme u toho, že někde někomu něco leze.... asi bych si měla pořídit plavky na vodní pólo. To totiž v bazénu potom plave víc míčů  a člověk neví, s kterým, že se vlastně hraje. Zas na druhou stranu, když hraju já, máme hodně diváků.

Dneska večer zas disko, s turistama, a zítra volno. Budu si číst a koupat se a nedělat vůůůůůbec nic!

Řecká mafie? Usmívat se a mávat

Je tu asi sto tisíc stupňů a přichází na mě první krize. Jsem unavená, unavená a tak děsně unavená! Z dvanácti dnů jsem desetkrát byla večer na diskotéce, ten DJ je asi navedenej, nebo nevím, ale hraje furt ty samý písničky, Satiros, nebo Satiris, prostě ten jouda ať už se jmenuje jak chce, je Albánec a je to idiot a už není nadále mým cílem. Ne že by to bylo kvůli toho, že je Albánec, ačkoli mi tady všichni říkají, že Albánci jsou zlý a ať si na ně dávám bacha, ale prostě je hulvát, abyste věděli. Tak. Holt budu muset najít svoji letní lásku jinde. 

Program je na každý den různý, vdžycky se dohodneme až pět minut předem, co se vlastně bude dít. Hrajeme šipky, petanque, vodní pólo, vodní gymnastiku jógu, volejbal, házenou, bereme je na vodní sporty, kde je fotím z lodi a je to děsná bžunda, protože všichni křičej a na fotkách vypadají moc vtipně. Večer je minidisco, a pak hudební kvíz, foto kvíz, bingo, miss, mister, tancování, lekce salsy... jak kdy. A přes den s dětmi ještě vlastně hraju uno. Dneska jsme ho hráli německo-anglicko-italsko-česky. Asi si napíšu do životopisu, že umím pozdravit v deseti světových jazycích, zeptat se jak se máš a taky umím dost dobře barvy. Myslím, že pro život je to dost praktické!

Což mi připomíná, že je mi ke dvou věcem vědět Německy jestli se řekne auf die hora, nebo am dem hora, když ani pomalu neumím říct jak se jmenuju a odkud jsem. 

Tento týden přijelo spoustu nových turistů z Česka a je to super parta. Hráli jsme volejbal, všichni říkali, jak je to nesmysl hrát na sluníčku dvě hodiny, že se spálíme, na což já jsem znalecky odpovídala, že už mám podklad a že já se nespálím. Hm hádejte co, vypadám jak rajče a můj už tak dost velký bambuloidní nos je takřka nepřehlédnutelný a vypadám jak klaun.

Taky jsem byla poprvé na mafiánský schůzce. A asi se mi to moc nelíbilo, pořád jsem z toho trošku šokovaná a mám smíšené pocity. Ale dostala jsem od pana mafiána jablíčkový druž, to bylo hezké. Když se mě ptal poprvé, co budu pít a já že nic, vrhnul na mě takový pohled, že jsem hned dostala žízeň. Jako že jsou v Řecku všichni propojení, to vím, všichni fungují díky vzájemné symbióze. Ale že je to až takovej hardcore.... probírali jsme možnost, brát naše turisty do jedné z největších diskoték na ostrově. Manažer má pupek, že si ani na pindika nemůže vidět, růžová košile, z které mu čouhali na hrudi černé chlupy, že by si z nich copánky mohl plést a v každé kapse mobil. Řekl nám nabídku, za kolik nám odveze lidi a bla bla, co to obnáší.

Pak řekl, něco ve smyslu, že jestli na to nepřistoupíme, již nadále nebudeme členy jeho „rodiny“ a neručí, že je tu pro nás bezpečnost. 

Občas na mě kývly jestli rozumím, tak jsem se usmívala a radši se tvářila jakože ne, abych se potom mohla kdyžtak vymluvit.

Nestíhám už opět nic, takže končím, jdu hodit sprchu, a zas do práce. Moc se těším na den volna. I když to máme schůzku s druhým mafiánem, který není kamarád s tím prvním a mám přísně zakázáno před nimi mluvit o tom druhém. Začínám se ztrácet. Tak se usmívám. To mi jde.

Návraty

Pozor, pozor, velký posun se Satirisem (já už zas nevím, jestli je to Satiris, nebo Satiros, vem to čert, prostě Tsatsiky)! Na diskotéce jsem do něho laškovně šťouchla a hodila na něj sexy pohled! Problém byl ten, že jsem se na laškovné šťouchnutí soustředila natolik, že chudák Satiros odletěl na druhou stranu baru. Sexy pohledu si všiml, ale kdo ví, jak si ho vyložil, poněvadž na mě koukal pohledem „jsi divná“.

Víte, stejně si myslím, že jsme si souzeni.

Včera jsme měli vodní gymnastiku. Bylo to tak úspěšné, že když jeden z kolemjdoucích pánu kontroloval, zdali jsou pohyby prováděné opravdu poctivě a noha se zvedá dost vysoko, spadl do dětského bazénu. Největší bžudnu z toho měla manželka. Hotelem se linulo: “To ti patří dědku!“

Potom jsme hráli vojebal a náš tým prohrál. Ale musím říct, že od pohledu byl náš tým jasně silnější. Prostě nám špatně foukal vítr. Když jsem byla na bloku a proti mě dvěstěkilový polák, v jednu chvíli jsme vyskočila a omylem jsem se přilepila na jeho zpocený pupek. To mlasknutí, když jsem se dolepila museli slyšet až na druhé straně ostrova.

Večer minidisko a facepainting. Holčičky jsem namalovala jako Hello Kitty a ony potom mě. Když jsem večer seděla s hosty, a snažila se vést seriózní hovory, říkali, že by rádi diskutovali, ale že je to tak trochu obtížné, když mám čumák a fousky.

No a teď to hlavní! Dnes jsme měla day off, tak jsem jela do města navštívit staré známé. Od loňska vím, že místní jízdní řády jsou hodně orientační. Nebyla jsem si jistá, jestli autobus přijel o tři čtvrtě hodiny později, nebo o půl hodiny dřív. Nebo se ten jeden prostě někde ztratil. 

Ok, po hodině úmorné cesty v přecpaném autobusu jsem dorazila do města. Jela jsem ještě s turisty, protože chtěli provést po městě. Koupili mi zmrzku, oslnila jsem je svými znalostmi, když jsem si nebyla úplně jistá v letopočtech, řekla jsem šestnácté století a znělo to dost dobře! 

Ve starém městě jsem v práci překvapila Tasose (pamatujete si ho? Manažer jedné z diskoték, minulý rok jsem mu říkala Načos), který byl hrozně dojatý a překvapený, že mě vidí. 

Bylo to hezký. 

Potom sem je zavedla do nového města, kde jsem se zase tradičně ztratila, ale tvářila jsem se jako že vím. 

Myslím že mi to nevěřili. 

Nakonec jsem je úspěšně zavedla zpět na autobus a šla jsem na setkání s Kostasem.

Ten tááák zhubl! Bylo to taky super setkání. Dali jsme kafčo jako za starých časů, pokecali co nového, kdo s kym, jak a proč. A pozor přátelé! 

Aggelos, můj loňský přítel, který se v posledních dnech mého pobytu málem popral ze všema, zlomil si ruku, když dal pěstí do zdi, ten s kterým jsme plánovali svatbu, vymýšleli jména pro naše děti, potají se líbali u myčky na nádobí a vedli sáhodlouhé hovory noc co noc na balkóně, tak ten se zasnoubil s tou čůzou pomlouvačnou.

Maria. 

Dělala servírku, a kvůli mně ji vyhodily, protože zjistili, že pracuje asi tak za jednu šestinu člověka, zatímco u mě viděli, že se toho dá stihnout trochu víc. 

Ze začátku jsme byly kámojdy, ale když jsem zjistila, jak o všech okolo, včetně mě, roznáší drby, tak jsem ji odepsala a vyprdla se na ní. To jsem ovšem netušila, že se dá dohromady s Aggelosem. Je úplný opak mě, úplný opak toho co tvrdil, že má rád. 

Ti chlapi jsou stejně ale kecalové, všichni do jednoho.

Takže Aggelos je zasnoubený. S se slečnou o deset let starší, která vypadá jako chlapec. Nejsem zlá. Je to pravda. Já jsem tlustá a ona vypadá jak chlap. Tak se věci prostě mají.

Naposledy jsem si psala s Aggelosem v záři, kdy jsme se nepohodli a ukončili veškerou komunikaci. Dnes jsem mu napsala, že gratuluji k zasnoubení a zdali mě pozve na svatbu, když jsem zase na Rhodosu... jsem zvědavá co napíše....

Když jsem se vrátila do hotelu do pokoje, zjistila jsem, že mám okno opravené (nešlo zavřít, teď pro změnu nejde otevřít, umřu tam), mám světlo v koupelně a dokonce i u postele lampičku. Johoo.... Ten, kdo mi to spravil se musel pobavit, na posteli jsem měla poházené tangáče a bordel jak v tanku, protože jsem ráno pospíchala. Doufám, že se mi dlouho už nic nerozbije....

Prd jako známka úspěchu!

Hlásím se zpět, zítra to bude týden od mého příletu, a v sobotu první volno a výlet! Ale abych se vrátila k diskotéce, o které jsem psala naposledy....

Šla s námi jedna holčina ze servírek, klub byl plný, narvaný k prasknutí. Jediné na co jsem se zmohla v komunikaci se Satirisem (aspoň jsem zjistila jak se Tsatsiky jmenuje) bylo ubohé Hello, u kterého jsem se zakoktala a vylezlo ze mě něco jako Hwerje, přičemž jsem byla rudá až na zadku. Hm, to mi to začíná slibně.

Druhý den odjížděla první várka turistu, s kterými jsem zde trávila první víkend. Bylo to dojemné, mávala jsem na autobus, děti plakaly, že nechtějí jet domů a všichni si se mnou třásli rukou, že děkují za krásný pobyt. Kéž by tu celou sezónu byli tak fajnoví lidé (hned ten večer přijela nová várka anglických, protivných, věčně nespokojených turistů, hlavně se usmívat, usmívat, usmívat, i kdyby talíři o zem mlátili).

Dostali jsme první peníze od turistů, celých pět euro a chtěli si zajít s Tunisanem na gyros. První gyros tenhle rok, hmmm, ten byl luxusní. Jediný problém vznikl, když jsme dojedli a měli zaplatit. Samozřejmě, že jsme ty peníze někde cestou vytratili. Tak jsme se z restaurace vytratili i my. Ne kecám, dal nám to na sekyru, hodnej kluk to byl. Jako všichni. Hodní a uchylní.

Dnes ráno jsem si rozsekla koleno o schod. Někdo asi něco vylil na zem a já jsem nadšeně běžela do pokoje pro peníze na trička pro turisty, když v tom áááááááááááááá. Ale neměla jsem čas ztrácet čas, protože na mě čekal skůtr a jeli jsme trička vyzvednout. Až po dvaceti minutách, když jsme vystoupili před obchodem, jsem zjistila, že mi z toho tak decentně teče krev, a že dělám loužičky. Naštěstí mě nějaká stará nemluvící Řekyně zachránila a ošetřila. Trička jsme vyzvedli, jeli zpět do hotelu, kde už čekal nervozní Tsatsiky, co nám půjčil skůtr. Helmu jsme nebrali a nechali ji na zídce a někdo ji ukradl. Mám takový pocit, že už nám nikdy skůtr nepůjčí....

Odpoledne jsem vedla svoji první lekci jógy. Jestli jógu umím? Inu... dříve jsem chodívala pravidelně, ale vyloučili mě za údajnou sabotáž výuky, protože jsem se furt smála. Na internetu jsem si dnes našla nějaká videa a improvizovala. A myslím že dost dobře, protože mimo to, že jsem se na lekcích jógy furt smála, dozvěděla jsem se, že pokud se člověk dostatečně uvolní, tak si prdne (možná mě vyhodili i kvůli toho, že jsem si neprdla). 

No a jedna paní si prdla! Měla jsem hodně co dělat, abych ne nesmála, ale zachovala jsem profesionální tvář a myslela na mrtvá zvířátka, která ve mne měla vzbudit pocit lítosti, namísto záchvatu smíchu. Takže shrnuto a podtrženo, ačkoli mám koleno na dvě půlky (znáte mě jak přeháním, mam tam takový jen větší škrábnutí, prý na jeden steh a na jeden steh si nikdo nehraje ne? (mamčo, jeslti to čteš, pohoda, neboj, je to ok)), tak se hodina povedla a zákazníci si vyžádali další.

Mimochodem Tunisan je taky moc milej, je schopný mi pětkrát za den připomenout, že mám flek na zadku o velikosti jednoho milimetru, protože jsem si zas do něčeho sedla (ale fakt není vidět, musela jsem se hodně soustředit, abych to v zrcadle viděla), ale že mám u snídaně vajco na tváři a v pohodě s tím zdravím všechny turisty, to mi neřekne. Kámoš no.

Dnes večer máme zase minidisko a pouštíme fotbal, takže by to měl být poklidný večer.

Loučím se.... dneska bylo na chcípnutí mimochodem. A moře je asi dvacet kroků od hotelu, komu by se chtělo chodit tak daleko, že jo :-/ :)))

Pozor, nebo tě praštím lopatičkou!

Znáte biblický příběh, ve kterém při stavbě Babylonské věže dostali lidé Boží trest a každý mluvil jinak? Tak je to pěkně trapnej trest. Z praktického hlediska (stává se ze mě odborník na stavby z písku), je úplně jedno jakým jazykem mluvíte. Když chcete někomu říct, že jeho kopání díry je kontraproduktivní, jednoduše ho praštíte lopatičkou. Chcete-li docílit efektivnějších základů, nechte dělníky, ať jim to spadne a oni přijdou sami na to, že takhle to asi nejde. A můžou mluvit rusky, německy, bulharsky, nebo jen vydávat podivné zvuky (ta holčička, která vypadá jen zvuky mě dost děsí).

Měli jsme první minidisko. Je to bžudna. Jak pro děti tak pro diváky. Příště si musím vzít sportovní podprsenku...

Každý den musím od rána poslouchat od servírek, jak jsou unavené, jak je ta práce těžká a jak já si jenom užívám (mají štěstí, že jsem neměla po ruce lopatičku, jinak bych se neudržela). Pozitivní na tom je, že vím, jaké je to být na jejich pozici. Teda.... oni jsou v hotelu, kde je max 300 hostů, teď je jich tu tak 100. Já byla v hotelu s 1300 hosty. Oni celý den kecaj, skleničky nosí po jedné a v klidu se můžou během šichty napít. My v loni? Byl to maratón a pít jsme museli potají, aby nikdo neviděl, že máme pauzu. Takže ať mi tady nikdo nemele o těžký práci.

A další věc je, že Tunisan (který je trochu Ital, trochu Francouz, měl německou manželku a teď žije v Itálii) je animátor tělem i duší. Jo, možná má ty samé vtípky, ale lidi ho žerou a baví je to. Je mi jasnéé, že poslouchat celou sezónu to samé, může být pro holky za barem nudné, ale naše pozice je bavit lidi. A smát se. A být vtipní a veselí. To znamená, některé vtípky prostě opakovat, protože to lidi baví. Jsme tu kvůli lidem, ne kvůli zaměstnancům.

Našla jsem si objev! (mimochodem teď sedím na recepci a jeden Německý turista tu hrozně chrápe, nemůžu se vůbec soustředit na psaní). Pracuje na diskotéce ve městě. Tunisan mi slíbil, že mi zjistí jeho jméno a stav (svobodný/dvě milenky/tři děti) a já mu na oplátku seženu info o animátorce z druhého hotelu. Já jsem to zajistila. On jeho jméno samozřejmě zapomněl. Technicky mu opět říkáme Tsatsiky.

Moc mě baví povídat si s turisty. Člověk se dozví tolik příběhů.... měli jsme tu třeba mladý pár z Česka, bylo jim okolo dvaceti. Kluk viděl poprvé moře a slečna byla čerstvě po rozvodu (ano!). Našetřili si a jeli spolu k moři, protože jinak makaj jak divý. Slečna má nemocnou mamku, která jí veme 99% výplaty a ještě na ní křičí, že má málo. 

Oba u odjezdu brečeli. 

Nechtěli se vrátit zpět do reality... 

Pak tu jezdí hrozně moc staříků, kteří už procestovali celý svět a vrací do Řecka, protože je jim nejmilejší. Jsou skvělý, ráda poslouchám jejich příběhy z cest.

A pak tu máme mladé páry okolo třicítky, zatím bezdětné. Pánům začíná růst pivní pupek a dámy si začínají uvědomovat, že už jim není dvacet, avšak mají pocit, že čím niternější plavečky budou mít tím víc omládnout. Ty se berou tak vážně! Večerní soutěže sabotují, že prý je to trapné, ale pak se tváří lítostivě, když vidí, že celý hotel se baví a oni ne.

Večer jdeme zase do města, třeba se odholdám říct mému vyvolenému Tsatsiky ahoooj. A teď do moře, mějte se, zdraví Blodýna.